close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovor FR Europe 2

16. července 2007 v 21:43 | Katt :) |  rozhovory
mimochodom to je ten kde sa spomína Bratislava:)
____________________________________________
Hudba...
Bill: No, pro Toma a pro mě, hádám, že můžu mluvit za oba, hudba vždycky byla velkou částí našeho života. Náš nevlastní otec sám dělal hudbu a hodně hrál živě. My jsme začali chodit na koncerty opravdu brzo, dívali se na ně a v jednom bodě se o to začali zajímat, odhaduju, že nám bylo asi sedm. A pak začal Tom hrát na kytaru. Vždycky jsme byli podporováni, hudba pro nás byla vždycky důležitá.

Georg: Hudba mě vždycky doprovázela; vyrůstal jsem s posloucháním The Beatles a The Rolling Stones, taky jsem chodil na koncerty od ACDC už ve velmi brzkém věku. Hudba vždycky byla částí mého života.

Gustav: Ano, pro mě je to stejné se skupinami jako The Rolling Stones, Eric Clapton a ti mě jaksi inspirovali, abych hrál na bicí.

Inspirace...
Tom: Začal jsem hrát na kytaru kvůli mému nevlastnímu otci, takže pro mě to nebyla skupina, bylo to prostě tak, jak Bill řekl, na koncerty jsme chodili v brzkém věku a pak jsem viděl nevlastního otce, jak hrál na kytaru. A jednoho dne prostě pověsil kytaru do našeho pokoje a řekl: "prostě začni, když se na to budeš cítit" a já jsem vždycky shledával elektrické kytary velmi cool a začal jsem hrát. A tak to začalo u nás, nebylo to způsobeno žádnou skupinou.

Georg: Vždycky jsem hodně poslouchal hudbu a začalo mě to zajímat, ale nikdy jsem si nepomyslel "Absolutně musím hrát na basu, protože myslím, že basák z The Rolling Stones je fakt cool..."

Tom: Je to vždycky ten stejný příběh; je tu hodně skupin, kde jeden nástroj chybí....

Georg: A to je basovka

Tom: Protože nikdo nechce hrát na basovku, dokud tu není někdo, kdo řekne dost šíleně, "Okay, budu hrát na basu". A takhle jsem taky šel za Georgem.

První předělávka?
Bill /v pozadí/: Náš vlastní zvuk...

Tom: Jako skupina jsme moc nepředělávali, opravdu jsme nikdy nehráli předělávku - s pár výjimkami - a říkám, už brzy jsem začal psát vlastní akordy na kytaru a nikdy jsem nic neimitoval. Kromě jedné skladby, myslím, že to bylo "Knocking on Heavens Door", to je taková klasická píseň, se kterou začíná každá skupina. /Georg souhlasí/ Byla to taky první věc, kterou jsem mohl hrát na kytaru, protože potom jsem začal shromažďovat mé vlastní nápady a hrál něco vlastního. Od té doby jsem nikdy nic nepředělávali.

Setkání
Bill: No, opravdu dlouho jsme hráli sami (on a Tom) a vystupovali na městských festivalech. Měl jsem hloupý keybord; vždycky jsme sháněli basáka a bubeníka. A vystupovali jsme v Grönninger Bad, to je velmi malý klub, trochu náš oblíbený klub a oni byli tam a dívali se na nás; a byla to opravdu náhoda.

Tom: Měl jsi říct, že potom žebrali /Georg: ooohhh....nesmysl!/, viděli nás a řekli, "lidi, já prostě musím hrát ve vaší skupině, dejte mi šanci!". No, právě u Georga to tak bylo. Tak jsme řekli, "No, dobře...jdem na to. Opravdu jsme hledali basáka a bubeníka, tak to zkusme". A pak jsme měli zkoušky a od té doby jsme spolu. Bude to asi...

Gustav: Sedm let.

Tom: Yeah, kolem sedmi let. A od té doby to jde skvěle.

Jméno?

Bill: Ano, no...dlouho jsme nad jménem přemýšleli. Zkoušeli jsme se nazývat Devilish, nevím, proč jsme vybrali tohle jméno, moc jsme nad tím nepřemýšleli, bylo to prostě naše jméno. A jednou jsme si řekli, "okay, teď fakt cheme jméno, které má význam a sedí nám a všechno symbolizuje. A jsme všichni městské typy, všichni máme rádi velká města...a nějak jsme to uzavřeli s Tokio. Tokio má dobrý zvuk a je to velké město. A Hotel, no, hotely jsou právě nejbližší domov, je to druh symbolu, který nás celou dobu doprovází. A jo, zvykli jsme si rádi spát v hotelech /Tom: smích, zvykli..../ a cestovat, proto se jmenujeme Tokio Hotel.

Úspěch...

Gustav: To bylo v roce 2005

Bill: Bylo to pro nás neuvěřitelné, jenom vydat singl, jenom mít song, který může poslouchat tolik lidí. Bylo to prostě nepochopitelné, vidět to CD v obchodech a pak to najednou začalo a hodně lidí se začalo zajímat o naši hudbu a najednou jsme byli na titulních stránkách časopisů, které jsme si byli zvyklí kupovat. A to je fakt...velmi, velmi zvláštní, celý náš život se změnil ze dne na den. Už jsme nemohli chodit do školy, celou dobu jsme cestovali, vždycky jsme zůstávali v hotelech; prostě jsme jezdili z města do města a většinou jsme ty města ani neviděli, protože jsme většinou byli ve třech městech za jeden den. Bylo to úplně jiný život, než ten, který jsme byli zvyklí vést, ale bylo to přesně to, co jsme si vždycky přáli. Někdy jsme se fakt museli štípnout a zkontrolovat, jestli se tohle opravdu děje, a je to opravdu...že my - že jsme opravdu tak šťastní; že můžeme tohle všechno prožít. Máme tolik štěstí...

Cena úspěchu...

Tom: Samozřejmě tu jsou věci, na které si musíte zvyknout. Za prvé můžete říct, když jste ve stresu "okay, teď potřebujeme pár volných dní a nechat to všechno utopit" a musíte být schopní si to užít. Musíte si na to dávat pozor od začátku, protože běžíte z místa na místo, aniž byste o tom přemýšleli. A taky nevidíte svou rodinu, nevidíte vaše přátele, když jste na cestě už dlouho, nemůžete prostě jít do hospody s kamarádem. Všechno, co děláme, děláme spolu.

Georg: A nevidíte vaše domácí mazlíky...

Tom: Opravdu a opravdu si na to musíte zvyknout. Takže když máme volný čas navštívit rodinu, kamarády, zvířata a co víc, opravdu víme, že jsme.....jak si to máme užít. Užíváme si to o hodně víc, než jsme byli zvyklí. A samozřejmě tu jsou věci, po kterých trochu toužíte; znovu vidět vaši rodinu a tak. Ale je tu taky spousta věcí, po kterých fakt netoužíte, jako třeba vstávat v 5:30 každé ráno a chodit do školy. Nikdy jsme to neměli rádi a samozřejmě jsme šťastní, že teď můžeme dělat hudbu

Georg: A můžeme vstávat v 8 hodin /smích/

Tom: /smích/ Yeah, teď vstávat v osm hodin...Ale jenom dělat hudbu a nevidět všechny tychle hrozné učitele; to už je jedna z mnoha věcí, která je teď lepší.

Škola?

Tom: Bill a já pořád musíme chodit do školy; pořád musíme pokračovat a samozřejmě chceme, pořád chceme udělat naše závěrečné zkoušky. Na téhle straně děláme jenom trochu, ale samozřejmě jsme rádi, že nemusíme dodržovat pevný rozvrh.

Volný čas?

Bill: Spaní...zrovna jenom spíme /všichni se smějí/. Ano, volný čas znamená spaní, protože pořád cestujeme, takže si musíme zvyknout na spaní v letadlech, spaní v tourbusu...V rytmu, ve kterém jsme teď, se chceme opravdu ujistit, že najdeme odpočinek na nejvíc neobvyklých místech, protože tohle jsou opravdu jediná místa, kde můžeme vzdálit a skutečně mít volný čas. A proto si užíváme volný čas, ve kterém můžeme spát v našich vlastních postelích, celý den jíst, celý den sledovat TV, to je náš relaxační rozvrh.
Úspěch ve Francii...
Bill: Bylo to nepochopitelné. Přijeli jsme do Francie a poprvé tam byli dva nebo tři lidi, stojící před hotelem a někteří z nich za námi přijeli z Německa.
Tom: Neměli jsme moc naděje /smích/
Bill: /smích/ Neměli jsme moc naděje...jenom jsme hráli naši hudbu a měli velmi málo fanoušků, ale byli jsme šťastní, že jsme tady měli odezvu, a jenom jsme si mysleli "okay, jsou to limity, máme tu prostě koncert v malém klubu, jenom se rozhlédneme a spojíme to s dovolenou." Ale pak se to najednou začalo zlepšovat. Jenom jsme vyšli z hotelu a tam byli fotografové a fanoušci...A pak jsme měli koncert před 6000 lidmi; šlo to fakt neuvěřitelně rychle. Mohli jsme vidět jak je toho víc a víc a to bylo pro nás opravdu skvělé. A bylo to nečekané; nikdy bychom si to nepomysleli; a lidé pořád říkají, "To nemůže být možné, oni nemůžou poslouchat německou hudbu, to je tak netypické", a je to pro nás pořád zvláštní. /Tom souhlasí/

Úspěch v Evropě...
Bill: Oh, opravdu nevím, jestli tyhle dvě věci můžete srovnávat. Prostě jsme jeli na Evropskou tour a bylo to pro nás úchvatné - jenom slova: "Evropská Tour" byly fantastické.
Tom: "Tokio Hotel" spojení s "Evopskou Tour"...to je prostě skvělé..
Bill: A pak jsme prostě jeli do Varšavy, Bratislavy, Ostravy...
Georg: Maďarska
Bill: Maďarska...Kde jsme nebyli? No, jeli jsme na hodně míst..a pak jsme se dostali do koncertních hal a ty byly opravdu šílené, byly plné a užili jsme si to. A tohle jsou věci, které jsme opravdu neslyšeli, když jsme byli v Německu a pak najednou slyšíme, "Wow, jsou tu fanoušci z Bratislavy, píšou vám a chtějí vás vidět!" A teď, s touhle tour jsme jeli poprvé do těchto zemí. Bylo to úžasné...opravdu to bylo skvělé.

Nejlepší trik fanoušků?
Bill: To je opravdu těžké říct.
Tom: Yeah, každý den dostáváme rozdílené věci, od kilometrových dopisů od fanoušků, na kterých lidé pracovali neuvěřitelně těžce, až po velmi osobní dopisy, které nemají moc společného s hudbou, ale ve kterých píšou, co dělají, jak bychom jim mohli pomoct nebo jak jim naše hudba pomáhá, a prostě nám říkají o svém životě. Strašně se nás to dotýká, protože čtete něco velmi osobního.
Bill: Taky nám posílají hudbu, vlastnoručně složenou hudbu a básničky a tak, takže je velmi těžké vybrat to nejlepší.
Tom: Ale taky jsou šílené věci, jako třeba sedíte v autě a díváte se z okna a dole vidíte řídit fanynku totálně vystylizované tokio-hotel-auto. Takže dostáváte zvláštní věci, velmi osobní věci a velmi emocionální věci. Je toho hodně, nemyslím si, že se můžeme fixovat na jednu.

Extrémní fanoušci? (když je obtěžují)
Bill: Ne
Georg: Ne, opravdu
Tom: Nikdy jsme je neměli
Bill: Víc extrémní je lepší, myslím, jsem šťastný, když jsou hlasití a užívají si to, nemusí nic předstírat. Měli by prostě dělat to, co dělají rádi a co je podle nich důležité. A když si to užívají a jsou hlasití nás oprabdu neděsí, dělá nás to šťastnými, že lidé mají kvůli nám hezké chvilky. Je opravdu těžké si myslet, že křičí tak nahlas pro tyhle tři blázny /všichni se smějí/Prostě si neumíme představit, že tu stojí lidi, kteří šílí když nás vidí. Protože pro nás jsme úplně normální, navzájem se známe velmi dlouho a je to pořád stejné, takže si to pořád užívám, když jsou tak hlasití.

Titul druhého alba?
/všichni se smějí/
Tom: No...no, Zimmer 483 už existuje, je to číslo bungalovu ve Španělsku. Minulé léto jsme jeli na prázdniny do Španělska a psali tam songy a první píseň druhého alba vznikla na zahradě toho bungalovu, kde to bylo fakt nepořádné. Tak jsme si mysleli, "No, tohle je bungalov 483, trochu vypadá jako všechny naše jiné pracovní prostory".Trochu jsme změnili interiér bungalovu do naší klasické podoby zkušebny...
Georg: Všude jídlo...
Tom: Všude jídlo, velký nepořádek, žádné denní světlo, jako vždycky. Tak jsme si mysleli, "okay, 483, tak nazveme naše album Zimmer 483, protože tady jsme udělal první krok k našemu druhému albu". Takže odtud přišlo jméno.

Anglické album?
Bill: Ano, už je hotové, je to mix prvního a druhého německého alba a jo, je to překlad textů. Jenom aby lidé rozuměli našim textům. Pro lidi, kteří jsou líní si přeložit texty sami, napadlo nás, že uděláme první krok a nahrajeme songy v angličtině, jenom proto, aby jim lidé rozuměli.
Tom: Samozřejmě je to hlavně pro Anglii a ostatní země, kde už mluví anglicky.
Bill: Ale chtěli jsme, aby lidé textům rozuměli, aby dostali naši zprávu. To pro nás bylo vždycky velmi důležité a je to jediný důvod, proč jsme to uděalali.

Hudba, film...
Bill: Hodně jsem si užil dabování toho filmu. Bylo to hodně práce, ale byla to sranda, byla to pro mě hezká nová zkušenost a myslím, že je to jedna ze skvělých věcí na naší profesi. Děláme hudbu, děláme přesně to, co jsme chtěli p celý den a je tu pro nás hodně otevřených dveří, můžeme zkoušet hodně věcí, jako třeba hrát jednou ve filmu nebo dabovat.
Tom: Ale to neznamená, že používáme ten důvod, abychom se kompletně dostali do světa filmu, jsme všichni spokojení s hudebním businessem, myslím, že budeme vždycky dělat hudbu a ....
Bill: Ano, myslím, že je to všechno jenom experiment.
Tom: Ano, přesně.
Bill: Vyzkoušet věci, objevit vlastní limity, mít nové zkušenosti, jednou jít novou cestou, ale zdroj, to, co vždycky budeme dělat zbytek života je samozřejmě hudba.

Tom: Merco beacoup
Bill: Merci
Gustav: Merci
Georg: Merci
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama